LUTEIN Plus 60 cps zeaxanthin, zinek, betakaroten, vitamin A, E

Značka: NUTRISTAR
195 Kč 169,57 Kč bez DPH
Skladem (4 ks)

LUTEIN Plus 60 cps zeaxanthin, zinek, betakaroten, vitaminy A, E

Doplněk stravy v tobolkách.

Jedna tobolka obsahuje 20 mg Luteinu, 0,5 mg Zeaxantinu, 400 µg vitaminu A a 10 mg zinku.

Vitamin A přispívá k udržení normálního stavu zraku.

Zinek přispívá k udržení normálního stavu zraku.

Návod použití:

Doporučená denní dávka je 1 tobolka denně, nejlépe ráno nalačno.

 

Detailní informace

Detailní popis produktu

LUTEIN Plus 60 cps zeaxanthin, zinek, betakaroten, vitamin A, E

Omezení: Není určeno pro děti. Není náhradou pestré stravy. Nepřekračujte nejvyšší denní dávku.

Podmínky skladování: Ukládat mimo dosah dětí a slunečních paprsků, skladujte v suchu a teplotě do 25°C.

 Země původu: Česká republika

Zdroj: wikipedia.cz

Oko

 
 
Skočit na navigaci Skočit na vyhledává
.
 
Lidské ok

Oko je smyslový orgán reagující na světlo (fotoreceptor), tedy zajišťující zrak. V průběhu vývoje živočichů došlo k výraznému rozvoji od světločivných orgánů reagujících pouze na existenci světla až po oko „jednoduché“ u obratlovců (včetně člověka) a hlavonožců a oko složené např. u členovců.

Mnoho živočichů (většina savců, ptáků, plazů a některých ryb) má oči umístěné na přední straně hlavy, což jim umožňuje trojrozměrné binokulární vidění – jednotlivé obrázky z obou očí se skládají do jednoho, který vnímáme. Oproti tomu existuje monokulární vidění, kdy živočich vnímá současně dva rozdílné obrazy, jako např. zajíc nebo chameleon.

Funkce

Hlavní funkce oka je zřejmá, neboť je tento orgán znám jako sídlo zraku živočichů. Z buněčného hlediska se v očích obvykle uplatňují specializované světločivné buňky, tzv. tyčinky nebo čípky, které obsahují oční pigmenty (např. u člověka rodopsin a jodopsiny) a složitou kaskádou biochemických drah umožňují vznik nervového impulsu, který směřuje pomocí nervových buněk do mozku (u bezobratlých do nějakého nervového ganglia).

Mechanismus vidění 

.
 
Průřez lidského oka

Struktura lidského oka se plně přizpůsobuje potřebě zaostřit paprsek světla na sítnici (latinsky retina). Všechny části oka, přes které paprsky světla procházejí, jsou průhledné, aby propustily co nejvíce dopadajícího světla. Rohovka (cornea) a čočka (lens) pomáhají paprsek světla spojit a zaostřit na zadní stěnu oka – sítnici. Toto světlo pak způsobuje chemické přeměny ve světločivných buňkách (tyčinky a čípky), které vysílají nervové impulsy zrakovým nervem (nervus opticus) do mozku.

Světlo vstoupí přes rohovku do oblasti vyplněné komorovou vodou (aquaeus humor) a dopadá zornicí (zřítelnicí, „panenkou“) na čočku. Ta se pomocí svalů duhovky (iris) roztahuje a zužuje, čímž se mění její zakřivení, a tím i ohnisková vzdálenost. Tak se oko akomoduje a zaostřuje na více či méně vzdálené předměty, aby se jejich paprsky sbíhaly přesně na sítnici, kde vytvářejí převrácený obraz.

Konvenční zraková vzdálenost

Konvenční zraková vzdálenost je vzdálenost předmětu od oka, při jehož zaostření se oko nejméně namáhá. Tato veličina se označuje d. Využívá se jí při výpočtech v optice. Především by šlo o vypočítání zvětšení předmětu pozorovaného lupou, mikroskopem nebo dalekohledem. Pro zdravé lidské oko je tato vzdálenost přibližně 25 centimetrů.

Části 

Oční koule 

Je uložena v obličejové části lebky v očnici. V hrotu očnice vystupuje z oka zrakový nerv a vstupuje tepna přivádějící krev pro celé oko, vstupují také nervy pro svaly v oku. Nervy i tepna jsou uložené v tukové tkáni.

Oční koule má přibližně kulovitý tvar (nejdelší je předozadní směr – oční osa) a její stěna je rozdělena do tří vrstev: povrchová (bělima, rohovka), střední cévnatá (cévnatka, řasnaté tělísko, duhovka) a vnitřní (světločivná sítnice).

  • Bělima (sclera) – tuhá, bílá vazivová blána (u dětí namodralá, ve stáří zažloutlá od kapének tuku). Tloušťka se pohybuje kolem 0,3–2 mm a zaujímá 4/5 povrchu oční koule. Do bělimy se upínají okohybné svaly, vzadu ji prostupuje zrakový nerv a vpředu přechází v rohovku.
  • Rohovka (cornea) – orgán v přední části oka. Je inervována (prostoupena nervovými vlákny), ale není prostoupena cévami. Je vyklenutější než bělima (má podobu hodinového sklíčka). Při dotyku rohovky se vybavuje nepodmíněný reflex – sevření víček. Odchylka od kulovitého zakřivení rohovky způsobuje onemocnění zvané astigmatismus.
  • Živnatka (uvea) – obsahuje množství cév a pigmentových buněk. Má hnědočervenou barvu a v zadní části je tvořena cévnatkou (choroidea). Vpředu přechází v řasnaté tělísko.
  • Řasnaté tělísko (corpus ciliare) – paprsčitě uspořádaný val z hladké svaloviny. Na povrchu má četné výběžky, na něž je tenkými vlákny zavěšena čočka. Stahy svalstva mění zakřivení čočky, a tím i její optickou mohutnost, což způsobuje potřebnou akomodaci (zaostření) čočky. Z krve protékající vlásečnicemi řasnatého tělíska se filtrací tvoří komorová voda, která vyživuje bezcévnaté části oka a udržuje jeho tvar.
  • Duhovka (iris) – má tvar kruhového terčíku z hladkého svalstva. Kruhový otvor uprostřed duhovky se nazývá zornice (zřítelnice, pupila). Paprsčitě nebo kruhovitě uspořádaná svalovina rozšiřuje nebo zužuje zornici. V duhovce jsou pigmentové buňky, jejichž množství a hloubka uložení určují její barvu (modré mají pigmentu nejméně, hnědé a černé nejvíce). Tato pigmentová vrstva působí jako clona a zabraňuje, aby paprsky vnikaly do oka jinudy než zornicí.
  • Zornice (pupila) je kruhový otvor uprostřed duhovky, v němž je umístěna čočka.
  • Čočka (lens) – orgán tloušťky 4 mm zavěšený na řasnatém tělísku. Čočka je průhledná dvojvypuklá (bikonvexní) spojka s více zakřivenou zadní plochou. Její funkcí je lámat paprsky tak, aby se všechny paprsky vycházející z téhož bodu sešly v jednom bodě na sítnici, protože jen tak vznikne ostrý obraz.
  • Sítnice (retina) – jemná několikavrstevná blána tloušťky 0,2–0,4 mm. Jsou v ní umístěny jednak gangliové a bipolární nervové buňky, jednak vlastní smyslové buňky sítnice, tyčinky a čípky.
    • Tyčinkafotoreceptorická světločivá buňka sítnice oka, protáhlá až vláknitá. Tyčinky jsou citlivější na světlo, čímž umožňují vidění za šera. Rozlišují výhradně odstíny šedi. Jejich činnost umožňuje oční purpur – rodopsin (vitamín A a bílkovina opsin). Nenacházejí se ve žluté skvrně, na rozdíl od čípků jsou uzpůsobeny k vidění v šeru, s menší zrakovou ostrostí. V sítnici jednoho oka je asi 130 milionů tyčinek.
    • Čípekfotoreceptorická světločivá buňka sítnice oka, podlouhlá. Čípky umožňují barevné vidění (modrá, zelená a červená). Vitamín A se zde váže na tři různé opsiny: citlivost na červené (L-čípky), zelené (M-čípky) a modré světlo (S-čípky). Čípky jsou nejvíce nakupeny asi 4 mm od slepé skvrny na mírně vkleslém místě sítnice zvaném žlutá skvrna. V sítnici jednoho oka je asi 7 milionů čípků.
    • Žlutá skvrna (makula) – místo na sítnici s nejvyšší hustotou čípků – místo nejostřejšího vidění.
    • Slepá

Doplňkové parametry

Kategorie: DOPLŇKY STRAVY
Hmotnost: 0.05 kg